Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pookyho hostina

Byl den sabatu Mabonu - podzimního slunovratu 29 září. Pooka už dlouho neviděl tolik aktivity v Elsiině malé kuchyni. Mnoho přátel mělo později přijet, aby se připojili k veselí a oslavě. Teta Tilly, Elsie a víla Thistle měly hromadu práce už od brzkého rána. Mouka byla jako sníh na podlaze a když teta Tilly zpracovala těsto, proměnily se v bochníky celozrnného chleba. Elsie zaměstnaně krájela hromadu zeleniny. Na plotně se něco vařilo ve spouště hrnců a celý dům zaplňovalo mnoho různých vůní. Během dne upekly velké množství koláčků plněných různým ovocem a daly je do sklepa, aby se uležely. V kuchyni na dřevěném stole stála miska se smetanou na šlehání... Bude to opravdové čarodějné díkůvzdání!

 

Pooky tiše pozoroval smetanu, jen několik kroků od něj. " Neodvažuje se!!" Nad něj se snesla Thistl s dřevěnou lžící . "Jestli to jen zkusíš, bacím tě!" Kocourek se na ni podíval. Ráno mu někdo přikazoval, aby se držel z cesty. Elsie o něj dvakrát zakopla a teta Tilly mu stoupla nechtíc na ocas. Nebylo mu dovoleno, aby ochutnal ani jediné jídlo!! A teď, aby ho ještě poučovala nějaká praštěná víla,když nic neprovedl - to už na něj bylo moc. Pooka na nic mávl packou a lžíce mu tvrdě přistála na hlavě. "Tak a dost!" Začal s oběma packami ve vzduchu panáčkovat, aby vílu, poletující nad ním chytil. Víla se v zápalu rozletěla vzhůru a snažila se ho vzít vařečkou ještě jednou. Pooka se ale natáhnul a jediným mávnutím jí vyrazil tu ponižující lžíci z ruky. Víla vysokým hláskem zaječela a snažila se uletět do haly, kocourka v těsném závěsu za sebou. "Thistl, z tebe zbude jen hromádka vílího prachu, když tě chytím", ječel na ni Pooka. Víla zpanikařila a po cestě si všimla, že Elsie nezavřela dveře do sklepa, když letěla kolem. Proletěla tedy při otevřenými dveřmi a myslela si, že má vyhráno. Otvor mezi dveřmi byl ale dost velký i pro malou černou kočku. Pooka ji následoval, aby jí oplatil ránu do hlavy. Protože věděl, že ze sklepa není jiná cesta, že po schodech, volala na ni: "Mám tě!" Thistl se ale ve vzduchu obrátila a jediným pohybem se otočila do protisměru. Vyrazila ven ze sklepa. Pooka se snažil udělat to samé, ale upadl a skutálel se dolů z dřevěných schodů. Když dopadl dolů, podíval se nahoru, aby viděl jen vítězný obličejík malé víly, která zavřela dveře. Byl chycený v pasti.

 

Pooka běžel hned nahoru a škrábal na dveře, snažil se dělat hluk, volal Elsie a ve stresu dokonce mňoukal! Ale v kuchyni bylo tolik hluku od toho, jak se čarodějka a teta smály a bouchaly pánvemi a hrnci tak, že ho nikdo neslyšel. Pooka konečně sešel dolů a dal se do meditace,aby se uklidnil. Ale bohulibé vůně z kuchyně ho neustále rušily a ničily jeho koncentraci. Chodil dokola po schodech nahoru a dolů, znuděný a hladový. Prohlédl si pečlivě zem po celém sklepě, aby našel nějaké díry po myších, snad by jedna přišla a byla tam s ním, ale myši měly vlastní zábavu a tak tam zůstal sám... Prohlédl si znuděně také police s džemy a marmeládami, se zeleninovým pikle a naloženou zeleninou nejrůznějších druhů, všechno z letní sezony. Ale na spodní polici ležely v řadě úhledně urovnané koláčky, které tam teta Tilly uložila už včera, aby se uležely. S elegantním skokem se ocitl na jejich úrovni. Rozhlédl se a spatřil citronovou polevu na jednom z nich. Znovu se podíval na dveře nad schody, ale ty byly stále pevně zavřené. rozhodl se, že malá ochutnávka neuškodí. Oh! To je taaaaak dobré! Možná ještě trošku? Snědl půlku polevy, když si všiml, že vnitřek je z ostružin. Olizoval dál polevu a najednou si líznul i trochu vnitřku. Vyplivl to a rozhodl se, že Pooka nemá ostružiny rád. Poškrabal zdi a poličku, aby to skryl. Hned za ostružinovou ležel velký dýňový koláč. Pookyho oblíbený! Opatrně se protáhl kolem stěny a za minutku už v něm měl zabořený čumák. Zanedlouho po něm nezbylo, než lepkavá kůrka z těsta. Pooka si říhnul.

Bylo teď už pozdě odpoledne a nahoře se konečně začínalo zdát, že vaření je u konce. Byl čas na začátek oslavy díkůvzdání a Mabonu. Teta Tilly se posadila v kuchyni do houpacího křesla a povzdechla si: "Takové práce! Ale bude to stát za to!" Elsie si utřela ruce do zástěry a vzhlédla: " Kde je Pooka?" Malá Thistl, která stála na sporáku a míchala a jablečnou omáčku se provinile pohlédla. Docela na něj zapomněla. Nadhodila: " Mohl by být ve sklepě...." Elsie nadzvedla obočí a sundala si zástěru:"Co by tam dělal?" Víla se jen otočila...Nevím, jen mě to tak napadlo....dodala nevinně a začala opět velmi zaujatě míchat omáčku. Nicméně Elsie se už naučila rozeznávat, co víla vlastně říká a tak vědoucně odpochodovala směr sklep. Otevřela dveře a zeptala se: "Jsi tam dole Pooky?" Odpovědí jí bylo roztomilé říhnutí. Jak scházela schody, uviděla Elsie kocourka roztaženého na špinavé podlaze. Zbytek schodů utíkala, bála se, že mohl spadnout ze schodů a ublížit si...než ovšem uviděla jeho nadmuté bříško. Rozhlédla se po poličce s koláčky a uviděla napůl snědenou citronovou polevu, jednu dýňovou snědenou celou a jen kůrku, která tam zbyla. "Ale Pooky!" Nevěděla, jestli mu má vynadat, a nebo ho litovat.... Kocourek ležel na zemi, roztažené nohy, plné bříško a koulel očima: "Byly moc dobré Elsie!" "Evidentně", a zvedla ho ze země. Zamňoukal, aby byla opatrná. To si nezasloužíš, odpověděla čarodějka a nesla a ho do schodů. Pooka se velmi snažil nezvracet... Elsie ho vynesla před dům a potom s tetou Tilly vynosily ven všechno jídlo na piknikový stůl v zahradě. Později ho jako ozdobu položili doprostřed stolu mezi květiny. Pooka s tím byl spokojený, nechtěl se hýbat ani trochu. Jediné, po čem toužil bylo, aby se nemusel dívat na tu spoustu jídla před sebou....

Konec, pro teď....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář