Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pookyho dárek k Yule

Pooky seděl na římse okna v Elsiině bylinkovém pokojíčku. Pozoroval smutně sníh, který se kupil po celé zahradě a přikrýval ji až k lesu, skrz okenní tabulky. Jeho tvářička byla ale plná žalu. V rohu bylinkového pokoje hořel malý ohníček v krbu, kde by mu mohlo být krásně teploučko...Pooka ale chtěl být raději smutný. Zakvílel, že by chtěl ven! Za ním vzhlédla čarodějka Elsie a tiše se pro sebe usmála. " Tak běž!" Kočička se na ni obrátila. Ta její čarodějka je někdy tak vtipná.... Ví přeci moc dobře, že venku je hnusně, zima a ještě mokro a už to trvá celé týdny! Vstal a odkráčel z pokoje. Prošel se chodbou a všiml si vánočního stromečku, stojícího hrdě v rohu pokoje. On, Elsie a Edgar vrána ho ozdobili před pár dny krásnými ozdobami ve tvarech slunce a stříbrných měsíců a také na něj pověsili girlandy z popcornu a také brusinky a ozdoby ze slámy a dřeva. V té době mu také Elsie řekla, aby si o stromeček nebrousil své drápky. Ale nikdy neprozradila, PROČ. Takže se Pooka ke stromku vydal, aby přesně to udělal. Zatnul drápky a zatáhl. Bylo to tak příjemné! Strom se povážlivě zakýval a ozdoby se roztančily na všechny strany. Pooka, který na chvíli zapomněl na své chmury a nebo prostě z čirého nadšení zatnul znovu a hlouběji a pozoroval ozdoby nad ním, jak se pohupují. Najednou se ale začaly zvětšovat a on zjistil, že padají přímo na něj! Odskočil od stromku, který dopadl na zem. Vletěl pod Elsiino křeslo na čtení a z vykukoval jen malým černým čumáčkem. Cítil jak se k němu blíží její boty zastavují se jen milimetr před jeho úkrytem. Zadržel dech a nenápadně se podíval nahoru. Jo - je naštvaná! Ruce založené na bocích ho pozorovala. Kocourek se na ni podíval, nevinnost sama. "To byl asi Edgar?" "Pooky!" Kocourek zajel ještě hlouběji pod křeslo a sklopil uši. "No, je to jediný strom v okolí a ty mě nenecháš si na něm nebrousit drápky!" řekl jí vyčítavě. Elsie jen povzdechla a šla postavit stromek a vyměnit ozdoby.

 

Další ráno Pooka vyletěl ze svého teplého místečka pod Elsiinou peřinou a zamířil přímo k oknu. Svět venku by stále stejně bílý a stejně šedivý. Sluníčko bylo jen malý růžový bod v dálce. Jeho dech dělal na skle mlhu. Jeho fousky se protáhly a otočil se zpět. Byl velmi smutný. Otíral se Elsie o kotníky, když se pokoušela obléct. Elsie, ty jsi čarodějka! Proč nezavoláš slunce zpět? Tvářil se prosebně. Ta se sehnula, zvedla ho a mazlila se s ním, hladila ho. Kocourek ale přestal příst, když mu řekla, že to nemůže, to musí Bohyně. Ona zavolá slunce, až bude ten správný čas. Tak se vyptával, kdy to bude. Protože jemu připadalo, že takhle zataženo, smutno s ošklivě bude prostě už napořád. Otřásl se jen při tom pomyšlení.

Elsie šla dolů a zapálila oheň ve svém malém sporáku. Brzo se kuchyňka ohřála a celá chaloupka byla cítit skořicí a čerstvými buchtičkami k snídani. Pooka se schoulil na houpacím křesle a pozoroval Elsie, jak krmí Edgara. Vrána prosila o více a více jídla a otevřela dokořán zobák. Kocourek ho znal a věděl, že půlku snídaně stejně roznese po kuchyni. Potom se ale zeptal. Proč ho tolik krmíš? Co když nám nezbude žádné jídlo? Co když zima nikdy neskončí? "Ale jistě, že nám jídlo nedojde.. a zima samozřejmě skončí, ty hlupáčku!" Elsie se usmála a vysvětlila, že zvířata jako Edgar potřebují v zimě více výživy aby mělo jejich tělo více tuku, výživy, aby udrželi teplo. " A kde je moje výživa navíc?" Čarodějka zvedla obočí." Ty ale nechodíš ven, ty to nepotřebuješ, viď?" Pooky se na ni zamračil.

Později přes den se ale rozveselil, když čarodějka vytáhla vaječný koňak a všechny ty báječné věci, které pekla od chvíle, kdy začal padat sníh. Všechny svícny v chaloupce byly ozdobené a v krbu hořelo speciální dubové polínko. Elsie také zapálila vysokou zlatou vánoční svíci ozdobenou jmelím a zapálila "František". Potom vytáhla kytaru a začala hrát a zpívat, Edgar se přidal svým krákáním a Pooky se mohl potrhat smíchy. Nakonec raději zabořil hlavu do polštáře. A dostali dárky! Elsie se smála a tleskala, když Edgar a kocourek trhali obaly jejich dárků. Edgar dostal množství barevných balónků a bublinek - lesklých tretek, které pro něj čarodějka vytvořila. Ta se sama zachumlala do křesla s knihou, kterou dostala od tety Tilly a Pooka si hrál se svou novou umělou myškou na hraní. Z nějakého důvodu ho velmi bavilo ji pohazovat okolo a skákat na ni, dokonce i když už jí chybělo jedno oko a ocásek měla úplně promočený od kočičích slin. Nakonec, když už Edgar spokojeně odfukoval na své poličce, když se čarodějka i kocourek zvedli a šli také spát. Ještě napůl bdělý si Pooka, schoulený Elsie v kolenou řekl sám pro sebe, že to byla krásná, magická noc.

 

O několik hodin později, byla stále tma a ticho, když Pooky cítil, že čarodějka vstává a obléká se. Ospale ji pozoroval, jak se dooblékla a schází dolů, do kuchyně. Za chvilku se pro něj vrátila, zvedla ho a sdělila mu, že mu chce něco ukázat. Zabalila se do dlouhého pláště s kápí a kocourka zabalila do teplé deky a schovala ho do košíku, kam také přibalila termosku a několik kousků cukroví. S další dekou v podpaží se vydala ven do mrazu, kde malé hvězdy zářily jako malé šperky a vzduch byl těžký a ostrý a sníh křupal jako chipsy. Kocourek se ptal, kam mají namířeno. " Uvidíš" odpověděla tajemně čarodějka. Mířila ale na kopec farmáře McDoughala, který se rozkládal nad lesem a kde byl dobrý výhled na krajinu. Roztáhla deku na zem a posadili se, stále zabaleni v dekách. Elsie nalila sladké mléko do hrnečku. Pooka vystrčil čumáček a vypil nedočkavě svoji porci. Nemohl si pomoci a začal příst, jak mu teplé mléko zaplňovalo žaludek a tak mu už nebyla zima. Jen ten chladný vzduch zůstal. " A co tu děláme?" Čarodějka upila ze svého hrnečku a odpověděla, že čekají. " Na co?" "Kdo si počká, ten se dočká." A tak Pooka čekal. Za několik momentů byl les zalitý slabým přílivem zlatého světla. Obloha zrůžověla a zmodrala. Za obzorem lesa vykukoval ten nejkrásnější sluneční kotouč zlatého a růžového světla. Pookyho oči se rozšířily a zašeptal" Co to je?" Elsie také zašeptala" To je slunce. Právě se narodilo!" Kocourek se ptal, jestli teď hned zmizí sníh. Ne, odpověděla čarodějka. Slunce je ještě příliš slabé a nemá sílu. Ale časem bude silnější a každý den bude o něco delší. Zanedlouho bude sníh pryč a ty si zase budeš moci hrát venku. Pookymu zabalenému v dece to bylo pořád ještě dlouho, ale alespoň to bylo něco! Nějaký začátek. Obdivoval krásu nového slunce a věděl, že právě tohle je ten nejhezčí slunovratový, vánoční dárek, jaký mohl dostat.

 

Pooka k tomu jen dodává, že Yule je v období zimního slunovratu, kdy se dny prodlužují a noci zkracují. Slovo Yule je z angličtiny a znamená "Kolo" . Připomíná nám, že koloběh přírody nikdy nekončí a že i přesto, že je teď zima, se světlá polovina roku již blíží. A po ní zase ta temná. A tak stále dokola.

Konec, pro teď....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář