Pookyho první samhain, aneb Pooka vidí ducha
Kočky jsou zvyklé v jednu chvíli hluboce spát a během vteřiny být vzhůru a naprosto čilé. Takže když se Pookymu zdálo o myšičkách a taky o motýlech,kteří létají pomalu a nízko a najednou ho vyrušil pocit, že v místnosti něco nebo někdo je, ani ho to nepřekvapilo. Stočený do klubíčka v Elsiiných nohách mohl slyšet její oddechování, mohl vidět, jak oknem prosvítá měsíc, ale to co uviděl v rohu od měsíce určitě nebylo. Viděl světlo, bílou mlhovinu v rohu pokoje. Pooka naježil srst a zvedl ocas. Když to začalo mít tvar lidské postavy, zasyčel a vletěl pod pokrývku. Víc už vidět nechtěl. Vyškrabal se až k Elsiiným chodidlům a tam se stočil do klubíčka a zůstal tam celou noc.
Druhý den se pokoušel své zážitky sdělit Elsie. Ta se ho nad chlebem s marmeládou k snídani ptala, jaké bylo to světlo. Pooky se zamyslel a mávl packou. No, možná to bylo bílé, nebo modré, já nevím... Dívenka se hluboce zamyslela. Dokonce tak hluboce, že zapomněla vyndat rozinky z chleba. Pooka vyskočil na všechny čtyři a pochodoval po kuchyni. "Co to bylo Elsie?" Ta pokrčila rameny a setřásla nějakou myšlenku."Nemůžu to tvrdit s jistotou, dokud jsem to neviděla. Nevím Pooky, ale jsem jsi jistá, že se nemusíš bát." A začala ho hladit, aby ho uklidnila. No, neuklidnila ho a neuklidnila ho ani snídaně. Nemá rád rozinky... Takže se spokojil s olizováním másla z vrchu.
Slyšel, že druhý den má být haloween, ale nebyl si úplně jistý, co to má znamenat. Elsie to nazývala samhainem a zbytek dne se zabývala pečením a vyráběním kukuřičných koulí a zapečených jablek se skořicí a také výrobou cukroví pro děti, které chodily převlečené pro sladkosti. Vchod do chaloupky byl vyzdoben chrysantémami a girlandami a také svítilnami ve tvaru dýní. Na krbu vystavila fotky dobově oblečených lidí. Také vystavila několik černých svící, stříbrných svícnů a také maličký kotlík, který používala jako držátko pro vonné tyčinky. Ke zdi postavila koště, podzimní barevné listí a různé kaštany a žaludy. Vedle postavila smotek sušených květin postavených v láhvi vína. Pooka to celé pozoroval s velkým zájmem a snažil se, aby se nepletl do cesty. Venku si vítr hrál se spadlými listy a bylo poměrně chladno. Čarodějka byla docela zaměstnaná a tak se Pooka schoulil u ohně v chodbě. Najednou se ale v pokoji ochladilo a Pooka uviděl u knihovny opět to samé bledé světlo. Pooka nemarnil čas a mohutným skokem se vyškrabal Elsie do náručí. Čarodějka se ptala, co se děje .. " Elsie, viděl jsem to zase!!" " Kde? A dávej pozor, ať mě nepoškrábeš" Kocourek ji informoval, že v chodbě, u knihovny. " A viděl jsi tvář? Nebo umíš to nějak popsat?" Ne, neumím, přiznal se Pooky, nezůstal jsem tam ani minutu.... " to nevadí, řekla Elsie a hladila ho, aby se uklidnil.
K poledni přijela svátečně oblečená teta Tilly, v ozdobné sukni a zářivě barevné šále. Odhodila svůj klobouk na křeslo a zeptala se rozevlátě na celý dům: "Tak, jsme připraveny na večer?" Pooka se ptal, co se dneska večer děje? Teta začala vysvětlovat: Je samhain, oslavujeme duše našich předků a taky všech těch, kteří zemřeli v minulém roce. Pooka si tímhle vysvětlením nebyl moc jistý a tak se schoulil na předložce a meditoval. Během večera se několikrát ozval zvonek u dveří a za nimi se zjevila nejrůznější stvoření, která vydávala zvuky a ty obvykle zněly: Trik or Treat! Dejte sladkosti prosím!! Teta pečlivě rozdělovala sladkosti, které Elsie nachystala a sypala je do pytlíčků různých malých čarodějek a monster, a duchů - převlečených dětí. Byla to rozhodně ta nejpodivnější noc, jakou Pooka zažil. Později byl stůl připraven pro večeři. Když kocourek spočítal místa, zjistil, že je jedno místo navíc. Ptal se, jestli přijde někdo další na večeři.. Elsie odpověděla, že předci. Pooka se posadil obtočil ocas okolo těla. Zase předkové.... Kdo to asi je? Setkal se s nimi někdy? Úplně slintal blahem, když se z kuchyně vynořila Elsie a teta Tilly s mísou plnou vepřového, plněnými jablky s ořechy a skořicí, zimní zelenou a tmavý chleba. V rohu místnosti se veselil vrána Edgar, jak si pochutnával na večeři.
"Elsie , už to zase vidím!!" "Uklidni se Pooky, neboj se, jen mi popiš, co vidíš." Pooka vtěsnaný mezi Elsie a tetu Tilly díky jejich uklidňující přítomnosti ignoroval praskání v srsti. Světlo se pohnulo a Pooky teď mohl vidět milou tvář s drdůlkem. Měl pocit, že vidí bílou zástěru přes tmavé šaty. Tvář byla neuvěřitelně podobná tetě Tilly! Usmálo se to na něj a pokývalo hlavou a on se najednou přestal bát... Vzpomněl si na staré fotky na krbu a uvědomil si, odkud tu tvář zná... Sdělil to tetě a Elsie. Teta radostně spráskla ruce. " Babička Molly!!" Její oči zvlhnuly a ona se obrátila na Pookyho. " Jednou z tebe bude skvělý kouzelný pomocník!" Pooka vypjal hruď. Nebyl si sice jistý, co udělal, ale když ho teta chválí, musí to být v pořádku... Zeptal se tedy, kdo je Molly. Elsie se dala do vysvětlování: "No, to je moje praprababička. Většina mých receptů mám od ní! Včetně tvých oblíbených sušenek!" Teta potom dodala, že měla asi osm koček, vždycky si k sobě brala opuštěná koťata. Kocourek si olizoval srst na zádech a přitom přemýšlel nad tím, že někdo, kdo měl tak rád kočky nemůže být strašidelný.
Později večer Elsie a teta Tilly provedly svůj rituál před krbem v chodbě. Elsie se tam postavila pronášela svou řeč nahlas a hrdě: Já jsem Elsie, dcera Anny, dcery Molly, dcery Allinor... a seznam pokračoval donekonečna. Jak to Pookymu připadalo, při vyslovení každého dalšího jména se v pokoji ještě více rozsvítilo a další záblesk světla se přidal k seznamu, až byl pokoj světlý a pěkný. Kocourek se tam cítil jako na party. Rituál byl konečně za nimi a Elsie s tetou se přesunuly do obýváku, kde se blíže seznamovaly s talířem zázvorových sušenek. Elsie se potom odebrala do ložnice s mlékem a se sušenkami. Pooka si vychutnal mléko , ochutnal každou sušenku a potom se stočil do nohou čarodějčiny postele. Naposledy potom spatřil závan bílého světla, ale mohl tentokrát jasně rozeznat, jak mu něco posílá vzdušný polibek. Zamňoukal do vzduchu: Dobrrrou noc, paní Molly! Na okamžik se zdálo, že se celý pokoj rozzářil úsměvem a potom se vše uklidnilo.
Pro tentokrát konec
