Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pooky a králíček



Nejdřív se pohnulo ouško. Potom se otevřely oči a hlavička se narovnala. Naslouchal. Ano, slyšel vrznutí dveří v přízemí, po kterém následovalo šustění Esliina koštěte. Pooky vyskočil z čarodějčina lůžka, kde pospával. Nacpal si na hlavu malý klobouček, který pro něj Elsie vyrobila a vyběhl z pokoje. Jestli na světě nenáviděl něco víc, než létání, tak to bylo to, když nemohl u všeho být. Seběhl po schodišti a poslední 3 schody skočil najednou. Po hlavě se vrhnul kupředu a skočil rovnou na metlice koštěte. Pohlédl nahoru, ne čarodějku s tázavým výrazem. "Kam poletíme?" Elsie se na něj dolů usmála. Ale ty můj hlupáčku, nikam, já jen uklízím! Zítra bude jarní slunovrat - velikonoce a já chci mít uklizený dům. Kocourek nevěděl, jestli má být zklamaný, nebo ne. Potom ho ale něco napadlo. Seskočil z koštěte a oznámil že dobře, " Tak já tedy pomůžu!" Elsiin úsměv zmizel. Dobře si pamatovala, jak to dopadlo, když jí naposledy pomáhal s úklidem. Ještě teď nacházela po domě úlomky z vázy po babičce. Kocourek se náhle ocitl na druhé straně venkovních dveří a z druhé strany znělo. " Ne, děkuji, ale venku je tak krásný den, nechceš si zatím jít hrát ven a vrátit se, až to bude uklizeno?" Pooky seděl na schodě a uvědomil si, že tím, jak pohupuje ocáskem, zametá za sebou schod. Zabručel si pro sebe. " Tak to ne, ať si to tedy uklidí sama..."Shodil si z hlavy klobouk a pozorovala ho, jak se kutálí ze schodů dolů. Věděl, že až ho tam Elsie v prachu najde, bude mít průšvih, ale teď mu to bylo jedno a odkráčel se podívat na svou oblíbenou šantu kočičí. Ale zrovna za rohem domu, kde začínala bylinková zahrádka zpozoroval záblesk něčeho bílého za rozmarýnem. Jak to pozoroval, tak to přeskočilo za levandule..Zvětšené oči napětím a koncentrací se Pooky přikrčil k zemi bez pohybu - tedy, pokud se nepočítá koneček ocásku( a ten on nikdy nepočítá). 



O chvilku později se králík (kocourek už teď poznal - co to je) objevil znovu, hopkal po zahrádce a zmizel za kůlnou. V ten moment Pooky zapomněl na všechno a dal se na hon. Pronásledoval bílý ocásek okolo kůlny a podle stromů až do lesa. Pokaždé měl už pocit, že králíčka ztratil, že ho už nevidí, ale pokaždé znovu ho zahlédl, tu pod keříkem, tu za kmenem stromu, nebo ve vysoké trávě, až za jedním rohem do něj málem vrazil. Pooky se zastavil. králík tam jen tak seděl a pozoroval ho. Potom ho praštil packou a vyhuboval mu, ať ho nezkouší chytit! Zcela bez sebe překvapením mu kocourek odvětil, že se ho nepokoušel chytit, ale jen se s ním honil, což je rozdíl. Také náhle zjistil, že králík je ve skutečnosti větší, než on sám. Nakonec se i omluvil. Promiň, ale kočky prostě pronásledují to, co běží...a tys běžel. Králík se přiblížil až k jeho čumáčku.: " Copak ty nevidíš, že jsem zasvěcený?" Pooky jen koukal.: " A kým?" " Ale ne kým, komu!" opravilo ho zvíře. "Ty to vážně nevíš?" Kocourek se ale pro dnešek už cítil dost hloupě a tak se postavil a zeptal se: "Ne, nevím. Chceš mi to vysvětlit, nebo mám dělat víc, než tě jen honit?" a vystrčil na něj drápky. Králík teď působil nervozně. Naklonil se k Pookymu a důvěrně mu pošeptal" No, Jí!" Kocourek nevypadal, že by ho to ohromilo. " Hm, komu, jí?" Králík na něj chvilku zíral v němém úžasu a potom mu vysvětlil: No, víš, Bohyni jara... Kocourek se na něj pochybovačně podíval.... To mi jako říkáš, že ty jsi velikonoční králíček? "No!",shlédl na něj králík a dodal nadneseným tónem - taky se říká : Eostre, Ostara a Aurora...říká ti to něco? Kocourek zavrtěl hlavou. O tom jsem nikdy neslyšel. Králík na jeho nevědomostí jen povzdechl a vysvětlil: No, to jsou všechno jména Bohyně jara a já jsem náhodou její nejoblíbenější zvíře..Takže žádné honění, sahání a v žádném případě chytání! Králík se samolibě usmál ale vzápětí mu úsměv zmizel. Kocourek mu totiž hned odvětil. " Já vím, že Bohyně má mnoho jmen, podob a také k ní patří hodně zvířat. Elsie mi to říkala. Proč zrovna ty bys měl být nějak zvláštní?" Králík se ošíval... " No, já patřím přímo Bohyni jara." "Ano, a ta bohyně je důležitější proto že..?" No a jak si myslíš, že ti roste tvá oblíbená šanta? - Kdo za to může?" (Králík teď vypadal vážně zničeně a nešťastně) Takový argument ovšem Pookyho zamrazil až u srdce. " No, kdo?"Králík se teď zavrtěl ještě víc..." No, to dělá bohyně, její dívčí aspekt!" Potom řekl rychle. Hele, víš, co? Můžeš mě na chvíli omluvit?

No jasně, souhlasil kocourek, ale žádné vylomeniny! " Slibuji, hned jsem zpátky!" A poskočil za ostružiní. Kocourkova zvědavost ale rostla a když tam nahlédl, uviděl králíka, jak skrčeně jako slepička snáší velké, bledě modré vajíčko. Solidarita ho přemohla a přiskočil k němu. " To tedy muselo bolet...Ty jsi tedy vážně ten ostarový/velikonoční králík?" Králík se na něj podíval a opravil ho - "Eosterový! a nikdo taky netvrdil, že to je něco jednoduchého!" Pooky byl najednou hrozně rád, že on není zasvěcený Bohyni jara... Zatím co se zabýval svými úvahami, vytáhl králík barvičky a štětce a začal na vajíčko malovat vzory. Otočil se na Pookyho. Docela bych ocenil pomoc! Víš, kolik jich musím udělat? Kocurek byl celý zaražený. Někdo po něm chtěl pomoc?! Dobře si pamatoval Elsiino nadšení, když jí chtěl pomoci v domě. Potom si ale uvědomil situaci a dodal: "Kočky ale neumějí malovat! A když už jsme tak u toho, tak králíci taky ne!" Jo a taky nesnášejí vajíčka...doplnil ho králík. " Dělám, co mi velitelka řekne." "... To jako Bohyně jara?" ujišťoval se Pooky. Králík pokýval hlavou.. NO a pomůžeš mi tedy, nebo tam budeš jen sedět a pindat? Pokusně Pooky namočil packu do zelené barvy a otiskl ji na vajíčko. A hele! Vypadalo to jako zelené lístečky! Jé, to je super! usmál se a králík doprostřed domaloval květinku. V podobném duchu spolupráce potom strávili zbytek odpoledne.. Pooky si vyzkoušel různé barvy a některé jeho packy vypadaly jako květinky. Zatím co malovali, vysvětlil mu králík, že takovou práci dělá už tisíce let. Ale za starých časů bylo všechno jednodušší. Lidé chtěli prostě červená vajíčka, aby reprezentovaly sílu země a nebo zlatá, jako slunce. Teď je všechno složitější...Chtějí každou barvu a vzor. Králík docela evidentně potřeboval politovat. No, to bude dobré, potlapkal ho Pooky po rameni. Jsem si jistý, že minimálně v naší vesnici ti s tím pomůžou všechny děti a rodiče! Králík se ulehčeně usmál. Nechme tyhle na náměstí, na jarní slavnost hledání vajíček. Když tam přidají svá vlastní, Ona bude jen ráda. Miluje všechno barevné. Kocourek přikývl při vzpomínce na svěžest a barevnost jarní louky. Jak padl podvečer, rozloučili se a Pooky šel domů. Jak tlapkal do Elsiiny již naklizené chaloupky, nevšiml si, že v jeho stopách šla duha....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář