Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pookyho první rituál

"Já už nejsem koťátko s velkým bříškem a krátkým ocáskem!" Čarodějka zvedla obočí a změřila si ho pohledem. Bez dalšího komentáře si přes hlavu přetáhla kapuci svého pláště a urovnala na něm záhyby. Pooky se mezitím procházel po délce kosmetického stolku a shodil na zem kelímek heřmánkového krému. Podotkl zasyčením, že skutečně není...a trval si na svém. Jeho ocas se zlobně míhal zprava doleva a mrskal s sebou ve vzduchu. Elsie zvedla kelímek a kocourka před tím, než zase něco shodí. Vzala ho do náručí a pohladila ho na hlavičce mezi ušima." Já vím, že ne...Ale tady nejde o věk, ale o zkušenosti a taky o...soudnost." Kocourek se jí vytrhl a skočil zpět na zem. Zamňoukal na ni zlobně: " Jak mám ale získat nějaké zkušenosti, když nemůžu nic dělat?" Elsie vydechla. Prohlížela si sama sebe chvíli v zrcadle a potom si na kudrnaté vlasy nasadila špičatý klobouk. "OK" Pronesla. Pooka se podíval nahoru na ni a dupl si." Já to ale myslím vážně, Elsie!"Dneska v noci děláš důležité kouzlo a měla bys mě nechat pomoct! "Já jsem řekla OK!" "OK?" Kocourek se posadil na zadeček a nervózně si olizoval ocásek, když se snažil se s tím vypořádat. Podíval se nahoru, čarodějka se na něj usmála. "Můžeš mi pomoci!" "Jo? Tak jo" a odkráčel hrdě z pokoje. Ale vevnitř si byl náhle sám sebou velmi nejistý. Byl skutečně připravený? Díval se v jejich malé předsíňce, jak čarodějka rovná svícny a vonné tyčinky, pohár s vínem. Jak obcházela okolo, když nosila více a více věcí, které použije, přemýšlel, co by zvířecí pomocník měl vlastně dělat? Pooky věděl, že zvířecí pomocník čarodějky je někdo velmi rozdílný od běžného domácího mazlíčka. Ti pomáhají v magii. Ale jak?

Dnes v noci dělala Elsie uzdravující kouzlo pro Petříka, malého chlapce z vesnice. Petrova maminka dneska klepala na dveře jejich chaloupky a byla uvedena do kuchyně. Nad hrnečkem čaje z heřmánku a talířkem zázvorových sušenek Elsiie pověděla o Petříkově nemoci. On mi úplně hoří, má vysoké horečky. A taky moc kašle. Doktor zkusil už všechno, snaží se, ale nějak to nepomáhá... Z čarodějčina klína, kde seděl mohla Pooky vidět, jak moc byla Péťova maminka vystrašená. Vím, že máš své cesty léčení. Zvláštní umění bylinek. Nemohla bys mu zkusit pomoct? Ta pokývala hlavou a slíbila pomoci, jak bude moct. Pooky měl Petra rád, strávili spolu jednou dokonce celý den na rybách. Teď by moc chtěl pomoct. Ale co když nepomůže, spíš něco pokazí? Co když se mu udělá hůř? Kocourek byl velmi nervózní.

Elsiin hlas ho vrátil zpět do reality. "Ok, Pooky, je na čase!" Připlížil se okolo a sedl si vedle své čarodějky. Na čalounění v chodbě byl postaven oltář. Čarodějka zapálila dvě svíce a také dvě vonné tyčinky. Kocourek se rozkašlal, jak ucítil silnou vůni tyčinek. Ne moc dobrý začátek. Elsie obešla a označila kruh svou magickým mečem okolo koberce. Potom pozvedla rozzářené ostří a začala přednášet. Pookymu se na zádech zvedla srst. Cítil , jak se kolem nich shromažďuje energie. Začala se točit dokola a pohyboval se v kruhu ve směru hodinových ručiček. Pomyslel si" Ale ne, energie nám utíká!" Začal běhat dokola v kruhu proti směru hodinových ručiček, jak se zoufale snažil,aby mu energie neutekla. Nefungovalo to a tak utíkal ještě rychleji. Najednou ucítil pár rukou, které ho zvedají ze země. Zadní běhy ve vzduchu najednou zjistil, že je přilepený na noc své čarodějky. " Ale ne! Naopak! Ty mi máš pomáhat tu energii rozhýbat!" smála se mu Elsie. Pookymu to náhle došlo. "Aha..." Položila ho zpátky na zem, ale tentokrát v opačném směru. Začal tedy obíhat v kruhu znovu, ale tentokrát ve směru proudící energie. Všechno se najednou pohybovalo rychleji a když už měl pocit, že nestíhá, skočil na oltář, aby mohl pozorovat, co se bude dít. Čarodějka zvedla ruce a volala bohyni Airmid, bohyni léčení. Byla to krásná a divná slova, a kocourek z nich byl celý unesený. Cítil se, jako by se přenášel do vzdálené země, kde byly louky věčně zelené a všude rostly bylinky a zlaté květinky. Najednou se Elsie pozastavila a nasála nosem vzduch. " To ale není ta tyčinka, co jsem použila!" řekla a otočila se. "Pooky!" Kocourek se vyděšeně postavil. " Co je?" zeptal sened na to si všiml, že špička jeho ocásku se zatoulala příliš blízko k plamenu svíčky a hlasitě zamňoukal. Vyskočil do vzduchu a ponořil ocásek do poháru s vínem. Ozvalo se zasyčení a zvedla se pára. Čarodějka na něj zakroutila hlavou. Pooky si olizoval srst na ocásku a mručel si pro sebe: "Pitomé místo pro svíčku..."

" Tak dobře Pooky" řekla Elsie. "Teď budu skutečně potřebovat tvou pomoc! Kocourek se posadil do pozoru. "Ano?" "Ano" potvrdila Elsie. Potřebuji tvoji kočičí koncentraci na tento lektvar, který umíchám. Nikdo se neumí soustředit tak, jako kočka. Takže potřebuji, abys zaměřil svou pozornost na tyhle bylinky - na to, aby Petříkovi pomohly. Pozoroval její prsty, jak odměřují a míchají do hmoždíře a jak je paličkou rozmělňuje na prášek. Pooky upřel svůj pohled na bylinky, které se v hmoždíři pohybovaly, zatím co se snažil se dostat do jejich duše. Představoval si Péťu, kterému ale už není zle a nekašle, nemá horečky. Místo toho si hraje s ostatními dětmi. Málem se mu křížily oči, jak moc se snažil předat bylinkám poselství o tom, jak mají Petříkovi pomoci. Jedna část jeho pozornosti se teď upřela na to, že všechna energie, kterou zvedli v kruhu se nyní přesouvá do bylinek. Zdálo se, že bylinky září tlumeným světlem. Pooky sklonil hlavu a soustředil se ještě víc. Ani fouskem nepohnul, jak se snažil. Elsie přestala míchat a mělnit byliny a prstem nakreslila nad hmoždířem znamení a pronesla. "Nechť se tak stane!"

Oprášila si potom bylinky z pláště a chtěla se otočit, když si najednou všimla, že kocourek tam stále sedí přimražený na místě a zírá na bylinky. " Pooky?" Ten se nepohnul. "POOKY!!" Hlava mu poskočila a jeho kulaté oči se ještě chvíli zaostřovaly."Hm?" Elsie se usmála." Už toho můžeš nechat.." Kocourek pomalu zamrkal..." Aha!...Tak...tak jo.." Potom pozoroval svou čarodějku, jak ruší kruh a jak zhasíná svíce. Dala byliny do sklenice a označila. " Tenhle čaj by měl Petříkovi velmi rychle ulevit." Pooky se vzpamatoval a najednou si uvědomil, jak moc je unavený...Magie je těžká práce! Najednou se ale Elsie vrátila a na krk mu pověsila malý obojek, ze kterého visel zářivý stříbrný pentagram. "Dneska v noci sis ho zasloužil" zašeptala a políbila ho na čumáček. Pooky nafoukl hruď, aby mohl přívěšek obdivovat. Oknem do domu zazářil úplněk a jeho světlo se odrazilo na medailónku, jako by mu také žehnal. Pooky věděl, že je konečně od té chvíle plnoprávný a dospělý zvířecí pomocník čarodějky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář