Jdi na obsah Jdi na menu
 


Elsie a Víla

Je mnoho druhů čarodějnic...Elsie je přírodní čarodějka, která bydlí v malé chaloupce uprostřed lesíka. V okolních kopcích jsou farmy, domy a také malá vesnice, kde Elsie prodávala své bylinkové čajíčky, masti a také vonné směsi. Někdy se stane, že se někdo z města odváží vejít do tmy lesa, ale většinu času tam má Elsie klid sama pro sebe a své zvířecí miláčky. Většina čarodějnic má totiž svého zvířecího druha a Elsie má svého kocourka, heboučkého a černého jako noc, který se jmenuje Pooka. Pooka tráví hodně času tím, že se opravdu moc snaží se chovat pěkně a slušně, ale obvykle končí v nějakém maléru:o)

Dnešní ráno Pooka seděl na dřevěném stole a pozoroval Elsie, která u sporáku vařila oběma snídani - smetanovou vločkovou kaši a jen doufal, že do jeho porce nepřidá rozinky, které neměl moc rád.. Před ním na stole, kde byly vyrovnány mističky a cukřenka stál také hrneček se smetanou... "Mňau, smetana!!" Pooka se rozzářil a okamžitě do něj strčil svoji sametovou packu, aby olízl tu dobrotu.."Moooc dobrrrré!"

"Pooku!" Elsie ho od sporáku zahlédla a zahrozila mu. Kocourek se lekl a hrneček převrhnul na zem. Smetana byla okamžitě po celé zemi... Elsie si donesla smeták a kyblík a znovu si kocourka změřila přísným pohledem... "Mohl bys být hodnější? Tohle byl můj oblíbený hrneček..." Pooka se přes okraj stolu podíval na rozlitou smetanu na zemi a smutně zamňoukal...Tolik škody... "Rád bych pomohl", pomyslel si a skočil na zem, aby ji slízal ze země, nemohl se dívat na to, jak jeho oblíbená pochoutka mizí v kyblíku se špinavou vodou...

 

Mezitím Elsie zjistila, že cítí spáleninu a vykřikla: "Kaše je spálená!" Pooka hlasitě zamňoukal...Žádná snídaně, žádná kašička a žádná smetana!! Alespoň se prosmýkl kolem ní aby se dostal k mléku na střepech hrnečku. "Pooku!" Elsie už se rozzlobila. Aby se tak kočička o střepy pořezala! A utíkala ho vyplatit koštětem. Pooka na nic nečekal a střelhbitě se ocitl na okně a už byl na cestě k lesíku...Cestou k oknu stihl ještě převrhnout koš a tak po něm v domečku zůstala¨ docela velká spoušť. Z dálky slyšel, jak v uvnitř pro sebe malá čarodějka mumlá a zametá. Kocourek utíkal a nezastavil se, dokud nebyl na kraji lesa a tam se posadil a začal si olizovat tlapky. Vedle něj přistál Edgar, krásný modročerný havran, který se ho posměšně zeptal " Copak jsi provedl tentokrát?" Pooka jen mávl tlapkou, aby odehnal dotěrného ptáka ale ten nad ním kroužil a smál se mu.

Byl krásný, teplý slunný podzimní den a měkká tráva zvala na procházku, spadané listí nejrůznějších barev měkce popadané na zem vypadalo jako výborný prostředek ke hře.. Po chvíli obcházení po okolí se ale znuděný kocourek schoulil na výsluní, aby si na chvíli odpočinul. Po chvíli už hluboce meditoval - ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že spal - když najednou se něco dotklo jeho čumáku. Bylo to jemné, a zdálo se, že se jedná o motýla. Instinktivně se hned probudil a vesele se rozběhl motýla chytit. Honil motýla mezi stromy, pobíhal okolo a snažil se dohonit malé stvořeníčko. Přeskakoval přes větve a nízké keříky, když skákal přes kapradinu ztratil rovnováhu a spadl měkce na hromádku listí. Pod tlapkou ale cítil něco malého, co se třepotalo. Z pod jeho packy se ale ozval jasný hlásek: "Nech mě na pokoji!" Velmi pomalu Pooka zvedl packu aby zjistil, že se dívá na malou holčičku s jemnými křídly na zádech. Ta vstala, zrudla a otřepala se od listů a podívala se na něj nahoru. " Ty jedna nemotorná příšero!" Chystala se odletět, jedno z jejich křídel však viselo bezmocně k zemi a tak jen poskočila a málem spadla zpátky na zem. Malé stvořeníčko se podívalo znovu vztekle na kocourka a zakřičelo na něj"No, koukej, co jsi provedl!"Pooka jen vyplašeně mrkal a raději si odsedl. Vedle nich se najednou ozval tlukot křídel a zvuk " KRÁ" s sebou přinesl Edgara, který se na holčičku jen podíval a už se ptal:" Můžu to sníst?" "Myslím, že ne"pronesl zamyšleně Pooka..."sníš ji tedy ty?" ptal se dál Edgar. Pooka zavrtěl hlavou a po chvilkovém přemýšlení rozhodl"Vezmu ho k Elsie, ta bude jistě vědět, co dělat!" Edgar se tedy zvedl a odletěl, když poznal, že z tohoto svačinka nebude. Pooka vzal opatrně malé stvoření do tlamičky a vydal se k domovu. Její křídla a pohyby ho lechtaly na jazyku a do toho se ozývaly výkřiky holčičky " Ty jeden! Rozmačkáš mě! Ohhhh! Pusť mě! Fuj, kočičí sliny!!"

Kocour vyskočil na okenní rám a potom jedním velkým obloukem na stůl, kde se zastavil s pohledem na Elsie, která upravovala levanduli ze zahrady. Ta řekla: "Pooku, ty zlobivá kočko, to je víla! Necháš ji být?!" Pooka pustil stvoření na stůlie se na něj podívala a vylekaně se zeptala "Je mrtvá?" Opatrně ji zvedla ale malé tělíčko jí viselo bezvládně v ruce. Kocourek informoval svou paničku, že to jen hraje, že má strach. Najednou se ale holčička ožila a začala sebou házet na všechny strany ve snaze utéct pryč. Začala vysokým hláskem vykřikovat: " Ty hrubiáne! Ty křikloune! Ty, ty, unašeči!!" Elsie ji jen jemně upozornila, že čím víc sebou bude házet, tím spíš si ještě více ublíží. Víla si odhrnula dlouhé vlasy z čela a podívala se pro změnu na Elsie. "Jo? A co s tím uděláš?" Čarodějka ji odpověděla, že se na ni podívá a uvidí se, co se s tím dá udělat. Víla ale popuzeně odpověděla: "Tohle veliké zvíře zničilo moje křídlo, což by poznal každý pitomec. Kdybych tak měla svoji hůlku..To si myslíš, že tak velký a nemotorný člověk jako ty by mi mohl jakkoliv pomoct? V tom případě nejsi jen nemotorná, ale i hloupá!" Kocour se podíval na svou paničku a tiše podotknul: "Nemá moc vychování, že?" Elsie potřásla hlavou a odpověděla:" To víly obvykle nemají..." Podívala se na malé tělíčko, stále v jejích prstech a zeptala se víly: " Mám tě položit?" Ta jí odsekla:" No to bych prosila!" Mrzutá, protože o ní mluvili jako o nevychované.

Opatrně vílenku položila na stůl a ta se hned rozběhla k okraji stolu, aby se podívala... a vykřikla:"Jak se dostanu dolů? Já nemůžu létat!" Čarodějka jí odpověděla:" Mohu tě položit i na zem, ale pokud utečeš ven, Edgar tě asi bude chtít sníst....Má pořád hlad a nevybírá si příliš, co vlastně jí." Víla vzteky zadupala. Pooka mezitím seskočil ze stolu a šel se projít ke své misce. Našel tam ke své radosti svou oblíbenou kaši. Elsie se ještě jednou zeptala malé víly: "Jsi si jistá, že nechceš, abych se ti na to křídlo podívala? Jsem na takovéhle věci vážně docela šikovná!" Víla se na ni pochybovačně podívala a zeptala se Elsie, jestli má nějaký nápad..."no....křídlo je zlomené, takže ho potřebujeme něčím zpevnit. Něčím velmi jemným, aby se dál nepoškodilo.." " a máte tu něco?" "hmmmm..." Elsie se rozhlédla po kuchyni a přemýšlela nahlas" Potřebuje to být něco malého, jemného, tenoučkého a přesto pevného, aby to křídlo udrželo..." Její oči putovaly po místnosti a nakonec se zastavili na Pookovi, který si v rohu jedl svou kaši..." a co kdybychom použili jeden Pookův fousek?" " Pooku, co si o tom myslíš?" Víla přikývla téměř radostně, to by mohlo fungovat! Pooka se na ni podíval a zavrčel a zasyčel.... "takže mi chceš říct, že jsi tuto vílu našel již se zlomeným křídlem a že s tím nemáš nic společného?" Kocourek zavrčel znovu, ale již poněkud nejistě. " Ty jsi to zavinil, můj milý, tak je potřeba, abys pomohl! " Pooka se na svou paničku podíval znovu a již se jen vyplašeně zeptal, jestli to bude bolet. Čarodějka se zasmála, : " ne, ne, mám několik, které vypadly samy, schovávám si je!" Pooka jen vydechl úlevou. Ne,že by jeden neobětoval, kdyby na tom Elsie trvala, ale moc by mu pomohlo, kdyby měl to malé stvoření rád... Elsie vzala z jedné sklenice fousek, kousek modelíny, aby to mohla upevnit a také jeden svůj vlas obětovala, aby bylo dost materiálu. Za chvíli bylo spraveno, výška krásného křídla byla držena kočičím fouskem a také modelínou. Víla se otočila, prohlédla si práci a radostně zatleskala:" To je lepší! Tak já poletím!" Elsie ji hned zachytila do dlaní a varovala ji, že nesmí hned odletět, jinak tuto práci zničí, křídlo se znovu zlomí...."Musíš počkat, až se to uzdraví!" Víla se ptala, jak dlouho to může trvat, což jí malá čarodějka nebyla schopna říct. " Ještě nikdy jsem vílu neléčila..." Ta se tedy sesunula zpět na stůl a těžce vzdychla. " No, vypadá to, že jsem tu uvázla...Tak, co je k večeři?"

 

Zatím co Pooka hlídal vílu, Elsie vařila večeři a zanedlouho byla kuchyň plná vonných výparů zeleniny s česnekem a bylinkami . Také zavoněl domácí chléb a na stole se objevilo bylinkové máslo, k namazání na měkký a ještě teplý chléb. Jenže víly mají rády velmi jemné chutě a i když si stěžovala, snědla toho docela dost. Nakonec se jí Elsie, aby odvedla její pozornost jinam zeptala:" Jak se vlastně jmenuješ?" " No, my víly lidem svá jména neříkáme, ale předpokládám, že by to bylo nevychované, že?" " Takže? Jak se tedy jmenuješ?" "Thistl" Elsie potom představila i zbytek osazenstva: " Tohle je Pooka" Kocourek se protáhl... " Tohle je Edgar" Havran se vynořil z po za okenního rámu. " No a já jsem Elsie, jsem přírodní čarodějnice" Thistl jen pípla" Aha, tak proto jsi věděla, jak opravit vílí křídlo:o) Ta jen pokývala hlavou a tím nechala vílu upadnout do velmi překvapeného uvažování o tom, jak to, že nikdy nevěděla, že má ve svém lese čarodějku!

Elsie na noc ustala víle v malé dřevěné krabičce, kterou vystlala měkkou látkou a také peříčky. Thistl byla velmi unavená a tak si tam lehla a zkoušela si pohodlně lehnout, ale jakkoliv se otočila, její poraněné křídlo se vždycky nějak opíralo o kraj krabičky a tlačilo ji. Vykoukla tedy ven a tiše uvažovala, kam by si lehla. Uviděla Elsie, jak si na křesle čte knihu a také Pooku u krbu,jak se nahřívá natažený na zemi. O chvilinku později kocourek ucítil, jak mu na boku přistálo něco malého a přitisklo se k němu, ve snaze se přitulit. Pooka se schoulil do klubíčka, měkce zapředl a pomyslel si, že ta víla nakonec nebude tak špatná....A místo toho, aby svou paničku, jako každý večer doprovodil nahoru, do podkroví, kde má Elsie pokojíček zůstal u ohně a zahříval malé tělíčko.

Ráno byla ale Thistl zase stejně protivná a sama sebou. Stěžovala si, že její křídlo stále ještě není uzdravené... Elsie jí jen připomněla, že jí už sama řekla, že neví, jak dlouho to bude trvat, než se křídlo uzdraví.... Navíc se jen nimrala ve své kaši a nejedla vločky, jen rozinky a sladkou smetanu.... Po snídani, když Elsie ráno umývala nádobí, vyšplhala se jí z poličky na rameno a komandovala ji, že to není dost opláchnuté studenou vodou a když chudinka čarodějka zametala kuchyň, pobízela ji, aby to metla ještě pořádněji, a ukazovala,a kde náhodou zůstalo nějaké smítko. Po skončení domácích prací bylo dost práce v zahradě, ale i tam měla víla připomínky."Proč to prostě nenecháš růst?" úpěla, když Elsie z řádků zeleniny vytrhávala plevel a snažila se ho zasadit zpět do záhonků. Pooka ji tiše sledoval a zase plevel vyhrabával ven. Když potom Elsie sbírala šípky, Thistl téměř hystericky křičela"Proč je nenecháš na pokoji! To jsou semínka na příští rok! Oni nejsou suché, oni zase na jaře vyrostou!!" Čarodějka jí vysvětlovala, že je použije na džem a že jí třeba bude i chutnat... Pooka toho začínal mít dost... Tiše jí jemně sdělil, že jestli už nebude zticha, asi jí zlomí i to druhé křídlo. Thistl se urazila a posadila se na záhonek....Na několik hodin byla ale zticha. Edgar se procházel po zahradě a hledal brouky k jídlu a protože věděl, že Elsie nechce, aby vílu snědl, tak ji ignoroval, ta se ho ale přesto pořád bála.

Přešlo několik týdnů, ale vílino křídlo stále nebylo zcela uzdraveno...Víla si postupně zvykla na kořeněné jídlo, na nic si už nestěžovala. Každý večer ji Elsie uložila do dřevěné krabičky a přečetla jí pohádku, také jí zpívala písničku v řeči, jakou Thistl nikdy neslyšela... A každý večer zůstával Pooka večer, když čarodějka ulehla dole, protože se k němu tulila malá víla. Ta se ho jednou ptala, co znamenají ta slova, která jí Elsie každý večer zpívá?" " To jsou slova velmi starého kouzla na léčení..." Aha, vílenka si pomyslela, že přírodní čarodějky asi nakonec nebudou tak zlé....

Za několik dní se v chaloupce zastavila návštěva, poprvé za dlouhou dobu. Elsie zrovna vyráběla potpouri, které prodávala ve vesnici, když víla, sedící u okna vyskočila a oznamoval jí, že se po cestě blíží nějaké lidské stvoření. Ta vyhlédla z okna a uviděla silnější paní v dlouhé sukni, jak míří k chaloupce. " aha, to je paní Fraiserová, jde si pro mazání na manželovy suché ruce, myslím, že by ses měla raději schovat" Víla se ptala, jestli nemá ráda víly, ale odpověď zněla, že to ani ne, ale spíše na ně nevěří. Thistl se nevěříce obrátila na čarodějku a ptala se znova:" Cože?! Ona nevěří na víly??" " Víš, ona asi nikdy žádnou neviděla....dokonce jí dělalo problémy se vyrovnat se mnou, naštěstí si myslí, že jsem bylinkářka, která ráda nosí divné klobouky." Víla protestovala, že nikdy člověka tak zblízka neviděla....Paní Fraiserová nyní již stála za dveřmi a klepala na ně." Thistl, schovej se!!" Elsie chytila vílu do dlaně(opatrně, aby jí nezlomila křídla) ale pevně a schovala ji jedním pohybem do velké cukřenky, která stála na stole před nimi. Potom si urovnala zástěru a šla otevřít dveře... " Paní Fraiserová! Pojďte dál!" Paní vešla a posadila se u stolu. " Dáte si něco k pití? Čaj?" Potom se ale čarodějka zhrozila.. Paní Fraiserová si dává do čaje smetanu a cukr! Ta ale odmítla a Elsie vydechla úlevou.... "Přišla jsem pro nějakou mast na ruce mého muže, víte? On bude zase venku, opravovat ploty a potom má vždycky hrozně přesušené ruce...To musí být asi tím počasím" pokývala paní Fraiserová vědoucně hlavou... Elsie se nabídla , že ji hned přinese a nemalou hrůzou sledovala vršek cukřenky, jak se pohnul. Přitlačila ho zpátky. "ještě něco jiného budete potřebovat?" Stará paní se podívala na Elsie, která ještě pořád držela ruku na cukřence..."Jste v pořádku?" Elsie jen pokývla hlavou" Ano, jistě, všechno v nejlepším pořádku" Potom si paní Fraiserová vzpomněla" A když už jsem tady, neměla by jste tu mastičku z růžových lístků a bezu? Víte, to dělá s pletí divy!" a sáhla si na tvář, aby bylo vidět jak jemnou má pleť. Čarodějka souhlasila: " Hned vám ji také přinesu, to není problém a raději znovu zatlačila víčko, které se jí znovu začalo otevírat do dlaně. "Tak dobře" řekla paní Fraiserová, " já na Vás počkám v kuchyni. Elsie tiše pro sebe zaklela"do pentagramu!!" nahlas ale řekla" Budu hned zpátky, položila cukřenku na stůl a znovu přitlačila víčko. Potom se vydala pro masti. Thistl si v cukřence pro sebe ale říkala, že to není ale vůůbec spravedlivé a že se chtěla přece jen podívat! Jen trošku, jen malinko a mohla by ji vidět! Nadzvedla víčko cukřenky a zjistila, že se dívá přímo do hnědých očí paní Fraiserové. Když za minutku do kuchyně vešla Elsie, která nesla mastičky, se jí jen paní Fraiserová klidně zeptala: " A proč máte v cukřence vílu?"

Když začal padat sníh, Edgar se stěhoval do domečku na zimu, tak si Thistl začala tiše stěžovat, že ji sní. Ten se na ni ale jen podíval a odpověděl jí " Ale neblázni ty prtě, ty bys asi nebyla dobrá ani jako zákusek...Jistě bys nebyla ani tak dobrá, jako kuře!" Po večeři, kterou si Edgar roztahal po celé kuchyni a když se uložil na své bidýlko, které mu do domečku na zimu Elsie vždycky nastěhovala aniž si víly za celou dobu jen jednou všiml se Thiistl přece jen přestala tolik bát. Ta si také zvykla na Elsiin způsob úklidu - který nebyl úplně dokonalý, někde jen smítko zůstalo. Také dokonce pomáhala při umývání nádobí, sušila ho máváním křídel, čímž si je procvičovala. Přišel čas Yule a Elsie celé dny pekla..Skořicové pečivo, pamlsky všech druhů a zdobila malý stromeček krásnými slaměnými ozdobami, svíčkami a ovocem. Když se Thistl ptala, na co tolik peče, Elsie jí vysvětlovala: " To je na zimní slunovrat. Slunce se znovu rodí a my slavíme začátek nového života dokonce i uprostřed zimy." Víla přikývla, tomuhle rozuměla. Vždycky je tu život! Potom aby pomohla vynesla poněkud váhavě a pomaličku nahoru zlatou hvězdu. Elsie se na to nemohla dívat, zakrývala si raději oči, bála se, aby nespadla, ale nakonec to bylo dobré znamení, že se vílino křídlo opravdu uzdravuje! V noci hodně sněžilo a bylo krásné slavnostní ticho. Ráno se všichni rozběhli do přízemí, pro své dárky. Pro kocourka tam byla plyšová myška na hraní, Edgar si rychle odnesl svou třpytivou cetku a Thistl dostala úplně novou postýlku, vyrobenou z dřívek, kompletní s matrací z peří a s polštářkem a peřinou s měkkého sametu. Vílenka měla velikou radost!

 

Konečně jednoho dne z vílina křídla spadla čárka z modelíny a vypadalo to, že definitivně se křídlo bude uzdravovat. Thistl ještě několik týdnů létala velmi opatrně a zkoušela spíše krátké lety po kuchyni a po přízemí. Jednoho dne, když byla Elsie s Pookem nakupovat zjistila víla, že doletí i nahoru, do patra a tam objevila Elsiin pokoj. Pokojíček byl moc krásný a útulný. Na posteli ležela pokrývka pošitá obrázky planet, pentagramů a run, vedle postele byla hromádka knih. Thistl se hned letěla podívat na názvy: Jak sázet bylinky podle měsíce, Jak se správně starat o své koště, Kouzla na léčení...Samá nuda, ani jedna pohádka! Na druhé straně pokojíku byla komoda plná lahviček, skleniček a dóziček. Tam víla hned letěla a zjistila, že našla pravý poklad pro vílí srdéčko! Růžová vodička a levandulová vůně, heřmánkový krém na obličej...Bylo jich tolik!Tak od každého zkusila a navoněla se, dost toho vysypala a rozlila...Zrovna zkoušela bezovou vodičku, když uslyšela někoho u dveří. Rychle sletěla dolů a tvářila se klidně, lehla si na svou postýlku, zatím co si Elsie pro sebe mumlala, že už teď může začít vyrábět svíčky a Pooka se třel paničce o nohy. Toho večera, když se chtěla jít Elsie nahoru umýt si ale Thistl vzpomněla na nepořádek, který nahoře udělala a rychle jí letěla ujistit, že to není vůbec třeba. Řekla Elsie, že nepotřebuje vanu, že voní po levanduli a zimoslézu Ta se na ni podívala a se zdviženým obočím jí jen vysvětlovala, že ani bez ani zimosléz teď nekvetou..Víla jí ale v panice ujišťovala, že stejně koupel nepotřebuje. Pooka se prosmykl kolem čarodějky a ptal se, proč nechce, aby la Elsie nahoru. Ta se také začala obávat, co víla schovává a tak rychle vyšla nahoru, aby našla rozházené lahvičky a otevřené parfémy, vysypaný pudr... Usmála se a jen víle řekla..Ty jsi mi tedy...víla! Thistl se na ni překvapeně podívala a zeptala se: " ty se nezlobíš?" Čarodějka se usmála. To není nic hrozného, pár poházených věcí, to je normální, u víly bych to nakonec mohla čekat, ale spíš to znamená něco jiného! "Jestliže jsi doletěla až nahoru, víš, co to znamená? Víla jí zatančila v dlani a radovala se" Ano, vím, vím , mohu odletět!! a vesele se smála. Najednou ale ztichla..." Budeš mi moc chybět Elsie" Objala pevně jeden Elsiin prst a nepouštěla se. Ta také dojatě přikývla, budeš mi taky moc chybět skřítečku... Víla se najednou rozzářila." Já už vím! " prohlásila. Přijdu tě i se všemi kamarádkami navštívit! Elsie se při představě plné kuchyně víl moc nadšeně necítila. Thistl se rozletěla k Pookovi a objala ho, loučila se s ním a také mu říkala, že jí bude moc chybět. Kocourek předl a sám si uvědomil, jak mu bude tohle malé stvořeníčko chybět. Víla ale už seděla na okně a mávala jim. "Na shledanou !!"

Pooka poposedl a jen rozladěně zamručel.. "Ani nepoděkovala a už byla pryč. Ta tedy spěchala!" Elsie se k němu sklonila a vzala ho do náruče aby ho pohladila."Pooku, ona je teď zpátky v lese, tam patří, je to její domov, bude jí tam lépe, věř mi! Víly nejsou moc vychované, to jsem ti už říkala, ale mají dobré srdce a to je důležité." Pooka si zavrtal hlavu do jejího podpaží, zapředl a jen tiše přemýšlel o tom, jestli na ně Thistl zapomene a nebo jestli se opravdu jednoho dne vrátí.

Konec...pro teď.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář